Nejdek – ves, ležící nedaleko Lednice severozápadním směrem, je dnes součástí Lednice jako její místní část.
V 9. století hrálo toto místo důležitou roli jako hradisko v centrální části Velkomoravské říše, které obdobně jako nedaleká hradiska u Břeclavi a u Strachotína – od jihu chránilo přechod přes řeku Dyji do vnitrozemí. O jeho významu ostatně svědčí i to, že pojmenování pozdější kolonizační vsi Nejdek, založené asi ve 13. století nedaleko od tohoto hradiska, vychází z německého jména používaného pro ochranné hrady. V půdorysu je Nejdek v podstatě ulicovkou s mírně rozšířenou návsí.
Poprvé se jméno vsi v podobě Nideke vyskytuje v listině z roku 1244 a v urbáři lichtenštejnských statků z roku 1414 můžeme nalézt tvar Neydek i Neudek. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 nesla obec úřední název Nejdek s německou variantou Neudeck. Od osvobození v roce 1945 se úředně jmenuje Nejdek.
Na počátku své historie patřil Nejdek rodu Sirotků, kteří drželi území okolo Pavlovských kopců až k Lednici. V roce 1310 získali ves Lichtenštejnové a připojili ji ke svému lednickému statku, u něhož setrvala až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Její správní začlenění se v novém systému správy rakouské monarchie často měnilo. V letech 1850–1869 spadala pod soudní okres Břeclav, od roku 1869 až do roku 1949 pod soudní okres Mikulov. také politický okres Nejdek několikrát změnil. Nejprve v letech 1850–1855 patřil pod Hustopeče, v letech 1855–1868 pod Břeclav, v období 1868–1869 pod Hodonín a v letech 1869–1949 pak pod Mikulov. Při územní organizaci okresů v českých zemích vznikl v roce 1949 nový politický okres Břeclav a od té doby je jeho součástí. Od roku 1966 se Nejdek stal osadou obce Lednice a v seznamu obcí okresu je veden jako jeho místní část.
Nejdek se stejně jako další vesnice bývalého soudního a politického okresu Mikulov 8. října 1938 stal součástí Velkoněmecké říše. Zdejší německé obyvatelstvo tuto změnu velmi vítalo, neboť po rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku Československé republiky v roce 1918 svoji příslušnost k tomuto nástupnickému státu odmítalo. Na sklonku tohoto roku musela být dokonce vesnice obsazena československým vojskem, neboť nejdečtí obyvatelé trvali na jejím začlenění do německého Rakouska. Od poloviny třicátých let se místní němečtí nacionalisté opět aktivizovali a v roce 1938 se z 350 obyvatel plných 150 hlásilo k Sudetoněmecké straně. Po skončení války došlo k rozsáhlým konfiskacím majetku německého obyvatelstva a k jeho odsunu z Československa. Konfiskaci propadlo 86 domů z 92. V prvních dvou letech po osvobození se do Nejdku přistěhovalo 179 osob, nejvíce z Prušánek (33), z Lanžhota (20), z Poštorné (15) a z Čejkovic (14). V roce 1950 zde žilo 212 obyvatel, v roce 1998 pak 228.
Obec byla po celou dobu své existence přifařena do Lednice. V roce 1746 zde byla vystavěna kaple, zasvěcená sv. Vavřinci, která však v roce 1836 vyhořela a byla přebudována v dnešní malý kostelík. Památkově chráněná jsou v Nejdku pouze barokní boží muka při silnici od Lednice k Bulharům.
Škola v obci vznikla asi až na počátku 19. století. V roce 1858 byla pro ni postavena nová školní budova, avšak dnes nejdecké děti navštěvují školu v Lednici. Rozsáhlé lužní lesy v okolí řeky Dyje, která protéká nejdeckým katastrem, inspirovaly zřejmě obecní znamení v pečeti, jíž rychtář stvrzoval důležité písemnosti. Na pečetidle byl použit motiv větve se třemi žaludy. Dnes pochopitelně Nejdek jako místní část Lednice toto své obecní znamení nepoužívá.