Historie objektu
Objekty pro chov a ustájení koní byly nezbytnou součástí hospodářského zázemí obydlí člověka. K jejich pozdvižení na úroveň reprezentativních staveb vládnoucích rodů dochází již v období renesance. V Lednici se koncem 17. století stal součástí zámeckého areálu monumentální „zámek hřebců“. Představy knížete Karla Eusebia z Liechtensteina byly přenesené do projektu, který na východní straně zámku začal realizovat Johann Bernard Fischer z Erlachu na přelomu let 1687/1688. Původně byly konírny navrženy na půdorysu čtyřúhelníku na ose starých koníren. V letech 1690/1691 povolal kníže Johann Adam z Liechtensteina italského projektanta Domenica Martinelliho, který dotvořil prostory koníren v duchu dobového vkusu. K realizaci čtvrtého křídla nedošlo, teprve koncem 18. století byla dostavěna dvě menší křídla navazující na západní a východní křídlo objektu, která objekt prostorově uzavřela. Komplex jízdáren je nejstarší původní dochovanou částí zámeckého areálu v Lednici.
Objekt Jízdáren byl až do počátku zahájení projektu obnovy v havarijním stavu, i v důsledku nedostatečných investic v minulosti a také následkem různého způsobu využití jednotlivých částí v průběhu uplynulých 50 let, kdy sloužil jako studentská kolej a menza Vysoké školy zemědělské, a jako sklad zemědělských potřeb.
Historická a památková hodnota objektu je nevyčíslitelná. Zámecké jízdárny a konírny jsou součástí Národní kulturní památky Zámek Lednice, prohlášené nařízením vlády č. 336/2002 Sb. ze dne 19. června 2002 a památkové zóny prohlášené 10. září 1992 vyhláškou MK čR č. 484/1992 Sb. o prohlášení Lednicko – valtického areálu na jižní Moravě za památkovou zónu, která byla dne 7. prosince 1996 zapsaná pod identifikačním číslem C 763 na Seznam světového dědictví UNESCO v podkategorii kulturních krajin.
